Knihy radí nevzdávat se. Ani v hrůze ani v lásce

Milovníky objemných knih může potěšit monumentální román argentinského autora Marcose Aguinise Sám proti inkvizici, i když právě radostné čtení to není. Příběh židovského lékaře Franciska Maldonada da Silvy, odehrávající se v první půli 17. století v Latinské Americe, je drsným svědectvím o odvaze čelící neuvěřitelné krutosti.

Za praktikování židovské víry zatkla inkvizice už jeho otce a syna potkalo totéž. Tváří v tvář surovostem a tortuře je rozhodnut nevzdat se, i když ví, že vyhrát v nerovném souboji nemůže. Kromě děje fascinuje i líčení tehdejšího života a mravů v Novém světě.

Nevzdává se ani Ingrid von Oelhafen ve snaze najít odpověď na otázku, kdo vlastně je. Vyrůstala v německé rodině s chladnou matkou a postarším otcem a náhodou se dozví, že není jejich biologickou dcerou. Zasvětí život pátrání po své pravé identitě a zjistí, že byla obětí zrůdného nacistického programu Lebensborn, v jehož rámci nacisté kradli po okupované Evropě blonďaté modrooké děti, aby je jako „dárečky pro vůdce“ germanizovali. Autobiografie Hitlerovy ukradené děti strhne silou autenticity i nadějí, že dobro nakonec zvítězí.

Válka i touha

Vítězství dobra ovšem nelze čekat v románu Warax od Pavla Haka, Čecha žijícího v Paříži a píšícího francouzsky. Autorova pochmurná vize světa, v němž zbrojní magnát Ed Ted Warax věří pouze ve válku, vojenské komando pátrá po zbraních hromadného ničení, uprchlíci se probourávají zdí a muž označený jen jakýmsi vytetovaným kódem bloudí spálenou krajinou, působí jako rána do hlavy. Ale výtečně napsaná: autor pálí věty jako salvy z kulometu a každá je zásahem do černého. Svým způsobem přináší Warax unikátní čtenářský zážitek.

Na závěr něco laskavějšího. Polská autorka Marta Dzido dostala za milostnou a značně erotickou knihu Slast literární cenu Evropské unie. Příběh to je vlastně banální. On a ona, oba mlaďoučcí, se milují, prožívají spolu první vášnivé sexuální zážitky, pak se jeden druhému ztratí z očí a posléze se znovu setkávají. Jenže zdánlivá banalita je plná touhy a něhy a psaná nádherným, místy až poetickým jazykem: „Chutnal jsi mi po sladké kávě s kardamonem.“

Alena Slezáková