Pavel Hak

Trans Pavla Haka 

V novele Trans nás česko-francouzský spisovatel Pavel Hak provází temnými kouty současného světa, které by mnozí raději neviděli. Asijský uprchlík, utíkající před hladomorem a autoritativním režimem za lepším životem, se z otroctví nevymaní ani v západní metropoli, která by měla být místem humanity a otevřenosti.

Život nebývá lehký. Často ho provází enormní soužení a utrpení, fyzické i psychické. Ve třetí do češtiny přeložené knize Pavla Haka ale pouť hlavního hrdiny připomíná očistec nebo delirantní noční můru. Novela Trans (2006) má mnoho společného s pozdějším Hakovým Waraxem (2009, česky 2019; viz A2 č. 3/2020) – nejen proto, že sleduje osudy deklasovaných postav, které už nemají co ztratit a s vidinou lepšího života se snaží překonat hranice rozvrácených zemí, ale i rychlým dějovým spádem a úsečným, efektním stylem. Na rozdíl od Waraxe ale v Transu nejde ani tak o experimentování s žánrem dystopie, jako spíš o sociálně -politický thriller ze současného světa, který je plný násilí, zneužívání, otrocké práce a rychlé smrti.

S cejchem otroka

Jakousi návaznost na sociální román klasického střihu můžeme vysledovat především v tom, že nás vypravěč zavádí na místa, kde živoří a v nelidských podmínkách pracují a umírají tisíce zoufalých lidí, kteří se narodili na špatném místě a s cejchem chudoby. Děj začíná v pekle. V asijské diktatuře řádí hladomor a přežívají tu prakticky jen vojáci, pracovníci ve zbrojovce, zaměstnanci nákladních aut, odvážejících z ulic zmrzlé mrtvoly. Hlavní hrdina Wu Tse sedí v kanálu a snaží se z ulice odtáhnout zmrzlé tělo, jehož maso má jemu a jeho dvěma hladovějícím společníkům dodat sílu potřebnou k útěku přes hraniční řeku do svobodného světa. To se podaří: Wu Tse se ocitne ve „svobodném“ světě, kde sice má co jíst, ale bez peněz je zde otrokem, který je za stravu a ubytování nucen sloužit developerské mafii. Po mnoha strastech a smrtelně nebezpečné cestě přes půl světa se ocitne ve vytouženém centru západní megapole – jenže opět jako nesvéprávný pracovník v tajném sweatshopu.
Kromě toho, že Wu Tse prchá prostorem kontrolovaným buď vojenskou diktaturou, nebo bezskrupulózní globální ekonomikou (a je jedno, zda jde o asijský stát připomínající Čínu, nebo o některou z metropolí vysněného Západu), dostává se v jakési mezihře také do džungle. V prostředí utajené základny uprostřed pralesa promořeného smrtící chorobou se setkáváme s velmi aktuálními tématy virového inženýrství a experimentů na lidech, přičemž vše probíhá v groteskní atmosféře odkazující na Wellsův Ostrov doktora Moreaua. Navazující epizoda z tábora lovců lebek, při jejímž líčení Hak naopak přejímá postupy mytologického vyprávění i logiku přírodních národů, se pravděpodobně snaží poukázat na to, že zmaru lidství se nevyhneme ani v relativně netknutých koutech planety, a také na to, že žádný nezkažený, „vznešený“ divoch neexistuje a možná ani nikdy neexistoval.

V hnijících útrobách světa

Hektická cesta do hnijících útrob současného světa je s ohledem na rok vydání v mnohém vizionářská. Hak jednak shromažďuje a pojmenovává to, co reálně už dávno existuje a co se na nás dennodenně valí z médií, jednak transgresivní imaginací domýšlí směr, kterým se naše civilizace může ubírat. A z té představy mrazí. Trans je kniha, v níž se ne ustále jde „přes“ – přes přísně střežené hranice, přes zákony a nařízení i přes mrtvoly. Se značnou mírou hyperbolické nadsázky referuje o násilí a postradatelnosti milionů lidských životů, beztrestných vraždách, obchodu s lidmi i nenasytnosti několika procent bohatých. Zároveň je to vyprávění o vzdoru, odolnosti a chladnokrevnosti vyvolané blízkostí smrti. Wu Tse totiž dokáže přežít jen díky tomu, že přijme a dovede do důsledku pravidla světa, v němž je lidským odpadem. Z člověka hledajícího svobodu se tu stává nepředvídatelná síla, která nicméně vůči mocenskému systému v důsledku nesvede vůbec nic.
Symbolická (a s ohledem na všechny protrpěné strasti zdánlivě nicotná) je příhoda na konci knihy, kdy se konečně projeví zájem o člověka, který není spojen s manipulací, zpeněžením, sexem nebo násilím. Umírající nelegální gastarbeiter, kterému kamion přejel spodní část těla, z posledních sil cosi říká, jenže jeho parťáci mu nerozumějí. Poprosí o překlad Wu Tseho, neboť má podobné rysy jako on. Jenže ačkoliv Wu Tse slyší zlomky povědomých nářečí, nerozumí ničemu. Naděje konečného poznání se rozplývá, mrtvola je hozena do moře. Víra v lepší budoucnost však navzdory všemu přetrvává – hlavní hrdina se nevzdává a putuje dál. Přesto je zřejmé, že to nejlepší, co ho v životě potká, bude pravděpodobně anonymní smrt, jíž se během své dlouhé cesty tak zuřivě bránil.

 

Karel Kouba